close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
IN THE END, WE ONLY REGRET THE CHANCES WE DIDN'T TAKE.

Červen 2019

Kdyby chyby

27. června 2019 v 8:46 Myšlenky
Když jsem byla malá holka a ptala jsem se "ale co kdyby..", babička mi vždycky řekla "kdyby chyby". Myslím, že jsem to moc nechápala, ale čím jsem starší, tím méně si tuhle otázku pokládám. Naučila jsem se, že jsem přesně tam, kde být mám.
Nejsem věřící nebo tak, ale věřím ve dvě věci. Vše co se stalo, se stát mělo. A že chyby neexistují, vždy je to jen cesta kupředu. Každičký moment nás definuje a je jen malým dílkem skládačky.

KDYBY SES MOHL/A VRÁTIT DO MINULOSTI A UDĚLAT NĚCO JINAK, CO BY TO BYLO?
Přijde mi, že tuhle otázku slyšel každý už milionkrát. Ale změnili byste vážně něco? Já teda nic. Vím, že vše, co se stalo a každé mé rozhodnutí, mě utvořílo v člověka, kterým jsem dnes a nemůžu být vděčnější. Jasný, každý udělal nějaké hlouposti, ale ve výsledku, bych vážně nezměnila nic :)

KDYBYCH NEODJELA TENHLE SEMESTR NA ERASMUS BYLA BYCH UŽ BAKALÁŘKA.
Vyslechla jsem si otázku, proč jsem jela teď taky hodněkrát, a jestli mi nevadí dělat rok navíc. A ne, nevadí. Dneska je den 154/158 mého Erasmu a byly to ty nejúžasnější měsíce mého života. Sama nemohu uvěřit, že je konec, tak rychle to uteklo. Ale těch vzpomínek a zážitků, kamarádství, která mi nikdo nevezme. A neměnila bych.

Občas když jsem měla pochybnosti o svých rozhodnutích na takových těch větších křižovatkách, došla jsem k tomuhle "kdyby-chyby řetězci"...Myslím, že je důležité si to občas připomenout. Vzpomněla jsem si na ten svůj tento víkend ve chvilce, kdy jsem byla neskutečně vděčná. Seděla jsem na pláži v Haagu s pár erasmáckými kamarády, koukali jsme se na úžasný západ slunce, přemýšleli jsme o tom ,jak to tu bylo skvělé a už mi to šrotovalo v hlavě. Tak tady je taková menší část mého..teď když jsem se nad tím zamyslela trochu víc, spíš je to "kdyby-chyby pavouk".

.... - kdybych nešla na osmiletý gympl, nemusela by mě začít bavit chemie - kdyby mě na gymplu nezačala bavit chemie, nepřešla bych na chemickou střední - kdybych nebyla na chemické střední, nešla bych na VŠCHT - kdybych nešla na VŠCHT, nenašla bych Erasmus v Bredě, nebo na tento semestr - kdybych teď nebyla na Erasmu, byla bych bakalářka nejspíš, ale byla bych o tolik chudší, protože jsem se tady vlastně naučila fakt spoustu věcí a to nejen ve škole...

K tomu mám ještě druhý řetězec.... - kdybych nešla do skautu, neměla bych tolik starších kamarádů - kdybych neměla tyhle kamarády, neslyšela bych tolik dobrého o Erasmu - třeba by mě to ani nelákalo -....a jsem opět tady a jsem si jistá, že brzy přibudou další křižovatky, a cesta kterou půjdu bude dokonale navazovat na moje řetězce a pavouky.



Takový řetězec mám v hlavě snad u všeho, u vztahů, zážitků, cestování, přátelství..u všeho. Jsou čím dál víc propojenější a když se na nimi člověk zamyslí, vše najednou dává smysl. Takže pokud tohle čtete, zkuste si prosím alepsoň jeden takový řetězec vytvořit. Nemusíte ho nikam psát, stačí si ho jen přeříkat v hlavě.



"Kdyby byly v řiti ryby, nebylo by rybníka."

Jednou skaut...

12. června 2019 v 13:32 Výlety
Od mala jsem chodila do skautu, chtěla jsem jezdit na všechny výpravy, rozluštit každou šifru, uvázat všechny uzly a rozdělat si oheň, vedle kterého se budu moct koukat na hvězdy. A až jednou vyrostu předat vše, co umím dál, tak jako mi to předali moji vedoucí. S vysokou školou jsem přišla o čas, který bych našemu oddílu mohla věnovat, a skautování jsem musela omezit. Bohužel jsem ho omezila tak, že jsem přestala chodit úplně. A moc mi to chybí.

Díky skautu jsem se také před šesti lety poprvé podívala do Holandska. Konal se tu Intercamp - mezinárodní skautská akce, která se každý rok koná na jiném místě v Evropě. Pamatuji si, jak jsem byla hotová z velikosti tábořiště a byla jsem dost ztracená pokaždé, když jsem někam šla. Celý ten výlet byl jedním z nejlepších skautských zážitků, co mám.

Letos se Intercamp opět konal v Holandsku. Když mi napsala má nejlepší kamarádka, že tam s pár dětmi jede, rozhodla jsem se, že je navštívím. Abychom zjistily, zda je to možné, napsaly jsem email na vedení českého kontingentu. Tenhle email změnil tak nějak všechny plány. :D. Místo návštěvy mi totiž týden před akcí nabídli místo v service teamu - tedy týmu, který se stará o chod celého tábořiště. A protože mi všechno kolem skautu a stanování fakt chybělo, řekla jsem si proč ne?

Když jsem na to kývla, došlo mi, že tady ale vlastně nemám vůbec nic potřebného na takovou akci. Z Česka mi tedy holky dovezly můj skautský kroj, šátek a baret. Spacák a karimatku mi půjčil holandský spolužák a do stanu jsem se naštěstí vetřela k jednomu českému skautovi. A protože tady samozřejmě nemám žádné vhodné boty, strávila jsem celý víkend v žabkách (varianta pro déšť) a Airmaxech (suchá varianta - pořád je ještě musím umýt :D). Takto jsem ošmelila celou výbavu a mohla jsem jet.

Intercmp oficiálně začínal v pátek večer, my jako service team jsme museli dojet v čtvrtek a lehce pomoct s posledními úpravami tábořiště a s přípravou programu. Tábořiště bylo klidné a tiché, což se od pátečního dopoledne změnilo s prvními skautíky. Celkem se nás tam sešlo 4500 skautů z čehož bylo 980 českých skautů (1020 i se slováky)! Tak velký kontingent nikdy předtím Česko nikam nevyslalo. Aby vznikla tahle naše fotka, fotograf byl na žebříku, který stál na stole.


Nejlepší na té práci s dětmi (pro děti) je ta energie, která se vám vrací skrz jejich úsměvy. Všichni jsme si víkend užili a po odjezdu všech dětí, jsme se sešli na poslední společný oběd - na grilovačce :). Celé tábořiště potom rozebíral zkušený "hi-tech" tým z Německa, kterým jsme teda opět lehce pomohli. Já se dostala do "team water" a rozebrali jsme celou hadicovou vodovodní síť na tábořišti. Pak jsem sedla na vlak a spala jsem celou cestu až domů, do Bredy.

Co vy a skauting? :)