IN THE END, WE ONLY REGRET THE CHANCES WE DIDN'T TAKE.

Kdyby chyby

27. června 2019 v 8:46 |  Myšlenky
Když jsem byla malá holka a ptala jsem se "ale co kdyby..", babička mi vždycky řekla "kdyby chyby". Myslím, že jsem to moc nechápala, ale čím jsem starší, tím méně si tuhle otázku pokládám. Naučila jsem se, že jsem přesně tam, kde být mám.
Nejsem věřící nebo tak, ale věřím ve dvě věci. Vše co se stalo, se stát mělo. A že chyby neexistují, vždy je to jen cesta kupředu. Každičký moment nás definuje a je jen malým dílkem skládačky.

KDYBY SES MOHL/A VRÁTIT DO MINULOSTI A UDĚLAT NĚCO JINAK, CO BY TO BYLO?
Přijde mi, že tuhle otázku slyšel každý už milionkrát. Ale změnili byste vážně něco? Já teda nic. Vím, že vše, co se stalo a každé mé rozhodnutí, mě utvořílo v člověka, kterým jsem dnes a nemůžu být vděčnější. Jasný, každý udělal nějaké hlouposti, ale ve výsledku, bych vážně nezměnila nic :)

KDYBYCH NEODJELA TENHLE SEMESTR NA ERASMUS BYLA BYCH UŽ BAKALÁŘKA.
Vyslechla jsem si otázku, proč jsem jela teď taky hodněkrát, a jestli mi nevadí dělat rok navíc. A ne, nevadí. Dneska je den 154/158 mého Erasmu a byly to ty nejúžasnější měsíce mého života. Sama nemohu uvěřit, že je konec, tak rychle to uteklo. Ale těch vzpomínek a zážitků, kamarádství, která mi nikdo nevezme. A neměnila bych.

Občas když jsem měla pochybnosti o svých rozhodnutích na takových těch větších křižovatkách, došla jsem k tomuhle "kdyby-chyby řetězci"...Myslím, že je důležité si to občas připomenout. Vzpomněla jsem si na ten svůj tento víkend ve chvilce, kdy jsem byla neskutečně vděčná. Seděla jsem na pláži v Haagu s pár erasmáckými kamarády, koukali jsme se na úžasný západ slunce, přemýšleli jsme o tom ,jak to tu bylo skvělé a už mi to šrotovalo v hlavě. Tak tady je taková menší část mého..teď když jsem se nad tím zamyslela trochu víc, spíš je to "kdyby-chyby pavouk".

.... - kdybych nešla na osmiletý gympl, nemusela by mě začít bavit chemie - kdyby mě na gymplu nezačala bavit chemie, nepřešla bych na chemickou střední - kdybych nebyla na chemické střední, nešla bych na VŠCHT - kdybych nešla na VŠCHT, nenašla bych Erasmus v Bredě, nebo na tento semestr - kdybych teď nebyla na Erasmu, byla bych bakalářka nejspíš, ale byla bych o tolik chudší, protože jsem se tady vlastně naučila fakt spoustu věcí a to nejen ve škole...

K tomu mám ještě druhý řetězec.... - kdybych nešla do skautu, neměla bych tolik starších kamarádů - kdybych neměla tyhle kamarády, neslyšela bych tolik dobrého o Erasmu - třeba by mě to ani nelákalo -....a jsem opět tady a jsem si jistá, že brzy přibudou další křižovatky, a cesta kterou půjdu bude dokonale navazovat na moje řetězce a pavouky.



Takový řetězec mám v hlavě snad u všeho, u vztahů, zážitků, cestování, přátelství..u všeho. Jsou čím dál víc propojenější a když se na nimi člověk zamyslí, vše najednou dává smysl. Takže pokud tohle čtete, zkuste si prosím alepsoň jeden takový řetězec vytvořit. Nemusíte ho nikam psát, stačí si ho jen přeříkat v hlavě.



"Kdyby byly v řiti ryby, nebylo by rybníka."
 

Jednou skaut...

12. června 2019 v 13:32 |  Výlety
Od mala jsem chodila do skautu, chtěla jsem jezdit na všechny výpravy, rozluštit každou šifru, uvázat všechny uzly a rozdělat si oheň, vedle kterého se budu moct koukat na hvězdy. A až jednou vyrostu předat vše, co umím dál, tak jako mi to předali moji vedoucí. S vysokou školou jsem přišla o čas, který bych našemu oddílu mohla věnovat, a skautování jsem musela omezit. Bohužel jsem ho omezila tak, že jsem přestala chodit úplně. A moc mi to chybí.

Díky skautu jsem se také před šesti lety poprvé podívala do Holandska. Konal se tu Intercamp - mezinárodní skautská akce, která se každý rok koná na jiném místě v Evropě. Pamatuji si, jak jsem byla hotová z velikosti tábořiště a byla jsem dost ztracená pokaždé, když jsem někam šla. Celý ten výlet byl jedním z nejlepších skautských zážitků, co mám.

Letos se Intercamp opět konal v Holandsku. Když mi napsala má nejlepší kamarádka, že tam s pár dětmi jede, rozhodla jsem se, že je navštívím. Abychom zjistily, zda je to možné, napsaly jsem email na vedení českého kontingentu. Tenhle email změnil tak nějak všechny plány. :D. Místo návštěvy mi totiž týden před akcí nabídli místo v service teamu - tedy týmu, který se stará o chod celého tábořiště. A protože mi všechno kolem skautu a stanování fakt chybělo, řekla jsem si proč ne?

Když jsem na to kývla, došlo mi, že tady ale vlastně nemám vůbec nic potřebného na takovou akci. Z Česka mi tedy holky dovezly můj skautský kroj, šátek a baret. Spacák a karimatku mi půjčil holandský spolužák a do stanu jsem se naštěstí vetřela k jednomu českému skautovi. A protože tady samozřejmě nemám žádné vhodné boty, strávila jsem celý víkend v žabkách (varianta pro déšť) a Airmaxech (suchá varianta - pořád je ještě musím umýt :D). Takto jsem ošmelila celou výbavu a mohla jsem jet.

Intercmp oficiálně začínal v pátek večer, my jako service team jsme museli dojet v čtvrtek a lehce pomoct s posledními úpravami tábořiště a s přípravou programu. Tábořiště bylo klidné a tiché, což se od pátečního dopoledne změnilo s prvními skautíky. Celkem se nás tam sešlo 4500 skautů z čehož bylo 980 českých skautů (1020 i se slováky)! Tak velký kontingent nikdy předtím Česko nikam nevyslalo. Aby vznikla tahle naše fotka, fotograf byl na žebříku, který stál na stole.


Nejlepší na té práci s dětmi (pro děti) je ta energie, která se vám vrací skrz jejich úsměvy. Všichni jsme si víkend užili a po odjezdu všech dětí, jsme se sešli na poslední společný oběd - na grilovačce :). Celé tábořiště potom rozebíral zkušený "hi-tech" tým z Německa, kterým jsme teda opět lehce pomohli. Já se dostala do "team water" a rozebrali jsme celou hadicovou vodovodní síť na tábořišti. Pak jsem sedla na vlak a spala jsem celou cestu až domů, do Bredy.

Co vy a skauting? :)


Nášlapné miny Erasmu

31. května 2019 v 19:14 |  Já na Erasmu
Spojení vztahu a Erasmu je podle mě fakt zapeklitá věc a musí se našlapovat velmi velmi opatrně. Na každém rohu, párty, festivalu, výletě čeká někdo nový a zajímavý. Já osobně jsem odjížděla úspěšně nezadaná a stejně tak se i za měsíc vrátím, ale ne všichni tady to tak mají. Za ty čtyři měsíce se u mých zahraničních kamarádů změnila spousta "statusů".

Moje brazilská kamarádka tady přijela zadaná, její přítel zůstal v Brazíliis tím, že se uvidí za půl roku. Po dvou měsících mi už povídala o novém holandském kamarádovi s výhodama, s tím že se s přítelem rozešli. Momentállně už i kamaráda s výhodama vyměnila za nového :D Jinýbrazilský kamarád odjel od přítelkyně s dohodou o volnějším vztahu, tak se tady vůbec nebojí na každé párty lehce ulítnout...možná je to trochu tou Brazílií :D

Vztah po odjezdu na Erasmus tady skončil asi polovině lidí, což je docela kruté..až tak špatné bych to nečekala. Ale za mě je to teda pochopitelné. Na druhou stranu, Lily z Kalifornie vztah vydržel, a v polovině pobytu se s přítelem sešli v Paříží (omg, cukrovka jen když mi o tom vykládala), takže tady je i důkaz, že když se che, tak to jde i přes půlku světa.

Je tady i pěkolik párů, které přijely spolu. Což je sice super cute a krásné,ale totálně se vyřadili ze všech společenských aktivit. Hned první den jsem se seznámila s Niki a Ferencem z Maďarska. S Niki chodím cvičit, jeli jsme spolu na výlet, ale nikdy nebyli na žádné oficiální erasmácké akci, jelikož jsou radši spolu jinde. Stejně tak i další pár, ty jsem viděl za celou dobu jen jednoou.

Nejzajímavější část, ale teprve přichází a to jsou ti, kteří přijeli nezadaní. Od první uvítací párty se tvořily párečky, většinou teda jen na jednu noc. Všichni tu tak nějak zastávají názor, že si to tu chtějí užít se vším všudy a jsou ohledně toho dost free. Horší to je pro ty, u kterých přeskočila jiskra a neví co dál, kór když je to mezi Američankou a Němcem, Španělem a Norkou...Pak je otázkou jestli má takový vztah vůbec cenu udržet, nebo si vážně jen užít a pak se uvidí.

Zbývá nám všem maximálně měsíc, tak jsem zvědavá, jak se to tu bude vyvíjet. Zajímá mě jaký názor na vztahy a Erasmus mají ostatní..tak si je ráda přečtu v komentářích :)
 


Foodporn v Dánsku

19. května 2019 v 22:46 |  Výlety
První, a rozhodně ne poslední, let roku 2019 je za mnou. :) S kamarádkou Tilly jsme se rozhodly udělat si prodloužený víkend v Dásnku a pozdravit Malou mořskou vílu. Ale asi tenhle článek věnuju jídlo, protože bylo top. Navíc jídlo je láska! Upřímně fakt nesnáším focení jídla, ale tady jsem udělala výjimku :D

Už se ze mě stává profík na balení mojeho 20 litrového batůžku, takže ani 5 dní na cestách nebyla velká balící výzva. Doma mi ještě k tomu zbyla celá okurka, tak jsem ji přibalila s tím, že ji v průběhu sníme. Omyl :D. Celou okurku jsem nosila 5 dní v batohu, dovezla ji nedotčenou domů a až tady jsem ji snědla. Tak snad se ji výlet líbil. Taky jste někdy takhle zbytečně tahali nějaké jídlo, aby se náhodou nezkazilo?


Aarhus je rozhodně město, které chcete v Dánsku navštívit. Hned u autobusáku je Food market, kde najdete snad všechny druhy kuchyní a taky za cenu, za kterou se tu normálně nenajíte. My si daly Sushi bowl a nic lepšího jsem asi nikdy nejedla. Celkově toto město má skvělou atmosféru, všechno jede na zajímavé alternativní pohodové vlně a co jsme slyšely, tak o zábavu tady není nouze.

Před přesunem do městečka Ry jsme další ráno musely ochutnat místní klasiku - smørrebrød. Takový víc fancy český obložený chlebíček. Já měla s vajíčkem a mini krevetkami. Ry je menší město skoro na cestě z Aarhusu zpět do Kodaně. V okolí jsou krásná jezera a kopce - "dánské hory". Tady jsme spaly přes Couchsurfing u party kamarádů, kteří se zrovna nastěhovali do nového domu. Společně jsme si uvařili "green curry" a asi až do tří ráno popíjeli dánská pivka.


Další den jsme se vrátily zpět do Kodaně. Tady jsme měly dva dny, takže první jsme moc nehrotily a šly se jen projít a najít místečko Madglad, kde za 50 DKK můžete sníst kolik chcete. Pro nás to spíš jen bylo super místo, kde si dát oběd a neutratit tolik peněz. Jelikož tady jsme ušetřily, na snídani jsme se rozhodly zajít do kavárny Grød, která je oblíbené místo s ovesnou kaší a jinými super snídaňovými láskami.



Po celodenním jsme si samozřejmě zasloužily zmrzlinu. Btw. ušly jsem 30 kilásků! Zmrzku jsme našly kousíček od Malé mořské víly, a ikdyž byla skvělá, asi to nebyl nejlepší nápad, dávad si zmrzlinu v 9°C a týden jsem potom proležela doma nemocná.

Takže pokud se chystáte do Dánska, rozhodně doporučuji tyhle místečka a ňaminy. Já doufám, že se jetšě někdy vrátím, protože 4 dny rozhodně nestačí...

Holandsko v plastovém obalu

11. května 2019 v 14:03 |  Já na Erasmu
Ze všech stran se na nás poslední dobou valí ekologické kampaně, konec plastu v Čechách, atd. "Buďme více jako západnější země a budeme happy a eko." Jsem v Holandsku čtvrtý měsíc a od první návštěvy obchodu vím, že tady by se měli inspirovat od nás.

Vážně stačí jedna návštěva Albertu, Lidlu nebo Aldi a hodně rychle spadnou růžové brýle. Nejenže je téměř vše zabaleno do plastového obalu, ale co vážně razí jsou všechny ty předpřipravené suroviny. Oškrábané a nakrájené brambory? Máme! Oškrábané, nakrájené a okořeněné brambory? Máme! Pytlík natrhaného salátu? Máme - chcete 100,200 nebo 500 gramový pytlík? Kostičky manga? Nebo ananasu? Nakrájené jablko? Jasný!...Protože je to tak jednodušší si koupit tenhle pytlík nebo krabičku a nestarat se o přípravu. Nemůžu mluvit za všechny příklady, ale jsem si jistá, že minimálně 2/3 těchto produktů nikde v čekých obchodech nenajdu.

Další šok přišel při prvním hovoru se slečnou, která mi pronajímá byt. "No, tady dáváme papír, sklo vždycky střádám a pak zajdu do popelnice vedle a tady je směs." Na otázku, kam dává plasty, pokrčila rameny s tím, že plasty netřídí. Stejně jako můj holandský spolubydlící. Vytvořila jsem teda tašku navíc na plasty, brzo byla plná(btw. on do ní nikdy nic nepřidal), tak jsem poprvé vešla do dvora s popelnicemi...a ouha žádná na plast! Žádná! Nakonec jsem objevila jednu asi o tři ulice dál. Ale tak hlavně, že každá ulice má všechny ostatní popelnice...

Největší zhnusení mě ale teprve čekalo. V Holandsku rádi slaví a Carnaval je jedna z největších oslav roku. Většina lidí má celý týden volno z práce, studenti nemusí do školy a všichni se spolu 5 dní v kuse opíjí navlečení do kostýmů v ulicích města a ve všech dostupných barech. Už jsem se těšila na další pěkný kelímek do sbírky, tak jako v Česku, kde asi za páďo jeden dostanete, s každým dalším pivem vám ho vymění za umytý a na konci si ho buď necháte, nebo vyměníte zpět na peníze. Žádné kelímky na zemi a trošku epší pocit u srdce...Omyl :D

Tady na to nikdo nehraje. Peníze si hezky musíte vyměnit v automatu na plastové žetony, 1 žeton = 1 pivo do plastového kelímku. Samozřejmě tady pijí třetinky => více žetonů, více kelímků. Skoro se mi až chtělo brečet, když jsem se na Carnaval vydala a už asi od tří odpoledne jsem chodila ve městě pouze po kelímcích. A to bohužel vůbec nepřikresluji...
Podobně to vypadalo i na oslavě narozenin krále Willema, tzv. Kingsday. S partou kamarádů jsem jeli do jiného města na Kingsland festival - takové jednodenní holandské Beats for love. I tady byl bohužel systém žetonů a kelímků...naštěstí tady alespoň lidé uměli používat připravené koše.

Toto je můj výkřik do tmy, páč vím, že nic nezmění. Ale třeba si uvědomíme, že od nás by se mnozí mohli leccos naučit. :)

Tulipány v srdci

20. dubna 2019 v 12:24 |  Výlety
V Holandsku je tulipáonvá sezóna v nejepším, což znamená, že zahrady Keukenhof jsou plné návštěvníků a stejně tak okolní tulipánová pole. Minulý víkend mě navštívili rodiče, a páč kytky jsou mámina láska, vydali jsme se za tulipány samozřejmě taky. :) https://keukenhof.nl/


Keuknhof je velká zahrada zaměřená hlavně na tulipány kousek od Haagu, Leidenu a Amsterdamu. Z těchto měst se dá dojet autobusem, ale autem je to přece jen jednodušíí. Období, kdy je zahrada otevřená, záleží na počasí a stavu květin, většinou otevírá na konci března a poslední návštěvy bývají v květnu. My tam teda byli na začátku dubna. Návštěvníků i tak byly tisíce, ale naštěstí se všichni rovnoměrně rozprostřeli po zahradě, takže se to ani nezdálo. Ikdyž pohled na obří parkoviště odhaloval pravdu :D.

Ne všechny tulipány byly vykvetlé, ale zato hyacinty a narcisy byly v nejlepším. Stejně tak na polích v okolí šlo vidět, že tulipány potřebují ještě nějaký ten týden k rozkvětu :). Celá zahrada je poseta menšími záhonky s všemi možnými druhy a barvami a samozřejmě s popisky, co je co. Zahradníci tady musí být fakt hustí :D


Dále jsou tu také "pavilony", které jsou spíš obrovské skleníky zaměřené většinou na jeden druh květin. Každý pavilon má jméno po významných vládcích a členech královské rodiny a skrývá řady a řady všcech možných druhů a barevných kombinací. Tady byly vykvetlé i všechny tulipány a občas i s ostatními druhy dosahovaly ohromných velikostí. Hnojení tady jede asi taky ve velkém.


V zahradách jsme strávili snad 3 nebo 4 hodiny a byli jsme jako v totálně jiném světě. Dokonce i taťka a všichni ostatní mužští návštěvníci. Což vypovídá samo o sobě, že toto místo je kouzelné. U mě i táty vyhrál opět větrný mlýn, na terý se dokonce dalo vyjít. Odměnou byl výhled na okolní květinová pole obehnaná kanály.


Za mě je teda Keukenhof "must-see" při návštěvě Holandska na jaře. :) Cestou zpět jsme se ještě zastavili v městečku Gouda. Co je v Goudě asi ani nemusím popisovat, ze jména je to určo jasné. Co více tradičního zažít než tulipány, větrné mlýny a goudu :)


Ztracená v byrokracii - překlad rodného listu

8. dubna 2019 v 20:28 |  Přihláška na Erasmus
Ani na svém solotripu po Belgii jsem nebyla tak ztracená jako při všem tom papírování, co Erasmu předcházelo. A že ho bylo! Nebudu lhát, že mi několkrt hlavou neproběhlo, že se na celý Erasmus vykašlu a budu mít klid.

Největší piják mé krve a hráč na nervy byl překlad rodného listu. Ne všechny zahraniční školy toto požadují, záleží na jisté Haagské úmluvě. Na našem studijním oddělení o tomto slyšeli snad poprvé...Ale vážně mi tady v Holandsku na úřadě ten rodný list a jeho ověření kontrolovali. Člověk si řekne, že na tom nic není, ale pro mě to bylo peklo. :D Proto tady sepíšu asi nejméně bolestný postup.

JAK VYHRÁT NAD BYROKRACIÍ?
  1. Rodný list by neměl být starší než tři roky. Stačí si zajít s občankou a stovkou na matrici ve svém rodném městě(obvodu) a požádat o novou kopii. Většinou vám tento duplikát vytisknou na počkání.
  2. Potvrzení pravosti duplikátu na Magistrátu. Duplikát si poté musíte nechat razítkem potvrdit na Magistrátu, pod který matrice spadá. Bez něj vás pošlou později v Praze do háje jako mě, při mém pvním pokusu :D
  3. Kolkovací známka. Další vaše cesta bude na poštu, kde vydávají tzv. kolkovací známky. Pro další krok je opět nezbytné tuto známku v ceně 100 Kč mít.
  4. Výlet do Prahy pro APOSTILU. Po splnění předchozích tří bodů jste zachráněni před nemilými slovy paní na Ministerstvu zahraničních věci v Praze. Tady se vydává tzv Apostila, která je dalším potvrzením o pravosti vašeho rodného listu pro zahraniční cesty. K ní vám hezky nalepí kolkovací známku, kterou jste si s radostí přinesli s sebou.
První kolo byrokracie je za námi, ale zdaleka nekončí.

Apostilou ověřený rodý list je třeba přeložit do požadovaného jazyka u úředního překladatele. A poté ověřit další Apostilou a kolkovací známkou na krajském soudu, ke kterému je daný překladatel přidělen. BOOOM, výbuch hlavy za 3....2....1...Naštěstí existuje elegantní řešení, které mi ušetřilo, a vám taky ušetří spoustu slz a nervů (ikdyž penízky tak úplně ne)..PŘEKLADAČSKÁ AGENTURA. Existují agentury, které rodný list nejen přeloží, ale také rovnou zařídí i Apostilu a kolkovací známku, takže svůj rodný list dostanete svázaný s překladem a vše je ověřeno jak má.

Takže krok č.5 je najít si věrohodnou překladačskou agenturu :) Těm to bude ale nějakou dobu trvat..já si vše vyzvedla po týdnu. Tak doporučuji začít vše řešit lehce v předstihu...:)
.
.
.
A je to!

Další články


Kam dál